Německý špic trpasličí/Pomeranian je potomek psa rašelinného Canis Familaris palustris z doby kamenné, jsou nejstarším plemenem Střední Evropy.

Název Pomeranian vychází z latinského názvu původní oblasti "Pomořansko" dněšní území Německa a Polska.

Špic a pomeranian - jejich cesta byla společná, rozdělovat se začala ve 20. století, kdy angličtí a německý chovatelé měli jiný pohled na směr vývoje plemene. V německu se věnovali vývoji trpasličího špice a v Anglii vývoji pomořanského špice. V roce 1888 byl dovezen první pomeranian do Ameriky a v roce 1900 byl uznán AKC. Postupem času špic i pomeranian prošli změnami ve vzhledu.

Rozvoj špiců v Německu zaznamel import 3 fenek z USA oranžové barvy, která nebyla v Německu do té doby známa.

Do české republiky se pomeranian dostal v roce 1998, kdy byl také zařazen mezi plemená FCI a to přiřazením k Německým trpasličím špicům.

Špicové vynikají krásnou srstí odstávající od těla s hustou podsadou. Působivý je mohutný límec kolem krku, huňatý ocas nesený na hřbetě. Poměr těla k délce je 1:1. Výška psa v kohoutku 21 cm s tolerancí +/- 3 cm. Hmotnost má být odpovídající výšce.

Povahově je špiclík živý, ostražitý, fixovaný na majitele. Je velmi učenlivý.

/staženo z internetu/

Hlava špice je středně velká, vzadu širší a zužuje se ke špičce nosu. Nos je kulatý a čistě černý. Čenich není příliš dlouhý. Čelisti jsou normálně vyvinuty a vykazují plnocenný nůžkový skus 42 zubů. U trpaslíků jsou tolerovány malé ztráty premolárů. Oči jsou středně velké, kulatého nebo mandlového tvaru.

Pomeraniani/němečtí špicové se pohybují přímo, plynule a pružně. Barvy u trpaslíků jsou - černá, hnědá, bílá, orange (sable), vlkošedá, creme (sable), black and tan, strakoš.

Přípustné vady

1. vady stavby těla

2. příliš plochá nebo jablkovitá hlava

3. masově zbarvený nos, pysky, oční víčka

4. mokvavé oči

5. vady v pohybovém aparátu

Vylučující vady

1. neuzavřená fontanella

2. předkus nebo podkus

3. ektropium a entropium

4. klopené uši

Pomeranian se v současností řadí mezi TOY plemena.

FCI V. - špicové a primitivní plemena

Fontanelly vznikají u plodů, umožňují pohyblivost kostí lebky pro snažší průchod porodními cestami. Proto je má každé štěně. Fontanella se stářím věku štěněte zatáhne nebo přetrváva až do dospelosti. Většinou se zatáhne do 3 měsíců. Neuzavřená fontanella se uzavíra, zavápňuje až do věku dvou let. Fontanella je vlastně hmatatelná štěrbina lebečních kostí v průměru 1 - 7 mm. Nejvíc vyskytující se fontanelly jsou středové - čelové a nadobočnicové, které se zatáhnou téměř vždy. Rozlišujeme taky tvar fontanelly - kulatá (uzavíra se později), podlouhlá, trojuhelníková ( uzavíra se rychleji).

U špiců/pomeranianů je vylučující vadou také špatný skus zvířete. Na obrázku jsou krásně znázorněné jednotlivé druhy skusů. Vylučující je skus - předkus a podkus. Přípustní klešťový skus a nejlepší - nůžkový skus. Skus u štěňat se může málinko vychylovat z důvodu růstu čelistí, spodná čelist se zpravidla vyvíjí dloužeji. Proto pokud zvažujete psa na výstavy nebo chov, je nejlepší pořídit si přezubeného psa, což je ale i cenově dražší. Chovatel nemůže zaručit vývoj skusu u 10 týdenního štěněte. Další poškození skusu může nastat v období přezubování, kdy nevypadnou mléčné zuby, tím pádem trvalé zuby mají omezený prostor růstu. Proto je důležité v tomhle období navštívit veterináře nebo se poradit s chovatelem ohledně trhání mléčných zubů.

Další vylučující vadou jsou chybějící řezáky. Správně by pomeranian měl mít 6 x 6 řezáků. Toleruji se ztráty premolárů. Správný počet mléčných zubů nezaručuje stejný počet trvalých zubů a naopak. Někdy se stane, že řezák v čelisti je, ale nevytlačí se. V tom případě je důležité mít snímek RTG o uložení řezáků. Rovněž v období před bonitaci je lepší mít snímek RTG, kdyby si náhodou pejsek zub vyrazil nebo mu vypadl.